Koncem 1. Světové války němečtí konstruktéři automatických zbraní usoudili, že
pro protiletadlovou zbraň účinnou pro boj s tehdejšími letouny bude třeba zvolit
ráži 20 mm. Protože Versaileská mírová smlouva po l. Světové válce zakázala
Německu vývoj a výrobu všech automatických zbraní, počátkem dvacátých let
přesunula firma Rheinmetall-Borsig svoji působnost do Švýcarska, pod značku
firmy Solothurn. Její nově vyvinutá zbraň MK-ST-5 vycházela koncepčně z
kulometu. Počátkem třicátých let se práce na zbrani vrátila zpět do Německa.
Německé námořnictvo (Kriegsmarine) a letectvo (Luftwaffe) přijalo novou
zbraň do výzbroje v roce 1934. Jejím účelem bylo zajistit protileteckým
jednotkám spolehlivou obranu proti nízko letícím letounům. Z těchto důvodů byla
zbraň zařazena i do pozemních jednotek (Heer). Do bojů vstoupila tato děla
poprvé během Španělské občanské války a to velmi úspěšně. V bitvě o Bilbao
rozdrtila obranu republikánských jednotek. Rheinmetall-Borsig vyráběl toto dělo
jako 2 cm Fligerabwehrkanone (protiletadlový kanón, neboli Flak) 30.
Německá armáda měla nejhustší koncentraci protileteckých zbraní na světě.
Byly známy pod zkratkou Flak, vzniklou z počátečních písmen německého názvu
zbraně. Flak 30 byl základní německou protiletadlovou zbraní během II. Světové
války. Byl montován na obrněné i běžné vozy, nákladní auta, do tankových věží,
na lodě a ponorky, byl i součástí výzbroje obrněných vlaků. Byl také používán na
trojúhelníkové platformě na pozemním stanovišti. Přepravoval se na dvoukolové
tažené lafetě. V roce 1940 to byla nejrozšířenější protiletadlová zbraň na
světě. Byla to lehká a přesná zbraň. Sloužila až do konce války na všech
frontách , kde bojovala německá vojska.
Flak 30 používal 120 g vysoce explozivní náboje ráže 20 mm s detonační
pojistkou. Střelivo podával zásobník na 20 nábojů. Pokud náboj nezasáhl cíl byl
zničen autodestrukcí po nastavené době či v maximální efektivní výšce dostřelu -
2 200 m. K ovládání složitého zrcadlového zaměřovače Zeiss sloužil hodinový
stroj. Doplňoval ho stereoskopický dálkoměr, který nastavoval předsazení. S
pokračující válkou bylo toto složité řešení armádou opuštěno a pozdější verze se
vrátily k jednoduchým mechanickým mířidlům.
Obsluhu děla tvořilo sedm mužů: velitel, pět střelců, z nichž jeden
obsluhoval dálkoměr a řidič tažného vozidla. V bojových podmínkách byl tento
počet často nižší, především u kanónů ve statickém postavení.
Počátkem čtyřicátých let bylo zřejmé, že kadence Flaku 30 je příliš nízká
vzhledem ke vzrůstajícím rychlostem bojových letounů. Bylo rozhodnuto
přepracovat celou zbraň, čímž nebyla pověřena firma Rheinmetall-Borsig, ale
Mauser. Ta na základě Flaku 30 zkonstruovala nový 2 cm Flak 38. Nová zbraň
zachovávala přednosti předchozí konstrukce. Malými změnami ve vnitřním
mechanismu byla zvýšena rychlost střelby o 25 procent. Mauser potom vyráběl
novou zbraň v šesti výrobních střediscích.
