Německý stíhací letoun Fokker D.VII bezesporu patří mezi nejúspěšnější a zároveň nejslavnější konstrukce období let 1914 – 1918 a dá se říci, že snad i dějin letectví všeobecně. Stavba prototypů, poháněných motorem Mercedes D.III o výkonu 160 k, byla zahájena již v druhé polovině roku 1917, respektive na jeho konci tak, aby se letouny mohly zúčastnit tzv. 1. soutěže stíhacích letadel, naplánované německým inspektorátem vojenského letectva (Idflieg) na období 20. leden až 12. únor 1918. Z této soutěže vyšel jednoznačně jako hlavní vítěz právě typ Fokker D.VII. Typ, který byl výsledkem jednak vývoje experimentální prototypové řady strojů, označovaných písmenem V, a jednak výsledkem vývoje samonosného dřevěného křídla s tlustým profilem s plátěným, případně překližkovým potahem. Letové charakteristiky i výkony typu Fokker D.VII byly všeobecně hodnoceny jako výtečné. Aby mohly být uspokojeny enormní potřeby fronty, bylo rozhodnuto, že Fokkery D.VII budou ve velkých sériích licenčně vyráběny také v továrnách Albatros Werke a Ostdeutsche Albatros Werke (OAW), protože kapacity továrny Fokker byly pro daný úkol nedostatečné. První malé množství Fokkerů D.VII se na západní frontě objevilo někdy během března a dubna 1918, v masovém měřítku začaly D.VII nad bojišti působit od počátku léta 1918. Němečtí stíhací letci získali ve Fokkerech D.VII skutečně účinnou zbraň, takže byli schopni zasazovat letectvům protivníka těžké údery a způsobovat vysoké ztráty v podstatě až do posledních dnů války. Zvláště byla německými stíhači ceněna varianta Fokker D.VIIF, poháněná výtečným výškovým motorem BMW.IIIa o výkonu 185 k. Pro spojenecké letce představoval Fokker D.VII velmi nebezpečného a respektovaného protivníka a jistě nebylo náhodou, že právě Fokkery D.VII byly jako jediný typ výslovně uváděny v podmínkách příměří, které Spojenci předložili Němcům.
Výroba Fokkerů D.VII měla být zahájena také v Rakousku-Uhersku (kde se tento typ měl stát základní výzbrojí stíhacích jednotek) v továrnách
Ungarische Allgemeine Maschinenfabrik AG (MAG), Oesterreichisch - Ungarische Flugzeugfabrik ‚Aviatik‘ GmbH, Thöne & Fiala a eventuálně
dalších, avšak do konce války bylo vyrobeno jen malé množství strojů, které rakousko-uherské vojenské letectvo už nestačilo bojově nasadit.
Celkový počet Fokkerů D.VII, vyrobených za války, není přesně znám, avšak u továren Fokker, Albatros a OAW jich bylo objednáno dohromady
3200, rakousko-uherské vojenské letectvo objednalo dalších celkem 630 strojů. Nemalý počet Fokkerů D.VII také sloužil nebo byl testován, či jinak využíván, v leteckých silách mnoha zemí ještě, někdy i dost dlouho, po skončení 1. světové války.