Stíhací letoun Pfalz D.IIIa bavorské letecké továrny Pfalz Flugzeugwerke
GmbH, sídlící ve Speyeru na Rýně, navazoval úzce na svého úspěšného
předchůdce typ Pfalz D.III.
Od typu D.III se Pfalz D.IIIa lišil především umístěním zbraní, kdy se dva pevné
synchronizované kulomety Spandau LMG 08/15 přesunuly z vnitřku trupu (u D.III) na
hřbet trupu do úrovně očí pilota. Pfalz D.IIIa měl oproti D.III také zvětšené vodorovné
ocasní plochy odlišného tvaru a změnil se též tvar spodního křídla. Výkony obou typů
zůstaly shodné a stejně tak i pohonná jednotka, kterou byl řadový kapalinou chlazený
šestiválec Mercedes D.IIIa o výkonu 160 až 180 k.
Prototyp Pfalzu D.IIIa se objevil pravděpodobně v červnu roku 1917 a sériové letouny
se na západní frontu dostaly snad už začátkem podzimu téhož roku. Ačkoli Pfalz D.IIIa
nebyl tak obratný jako známé trojplošníky Fokker Dr.I, byl stejně jako jeho předchůdce
D.III německými stíhacími letci ceněn pro svou robustnost a solidní stavbu. Němečtí piloti
se v kabině Pfalzu D.IIIa nemuseli obávat, že se letoun při prudkém střemhlavém letu
zbortí křídla, jako se to stávalo například u stíhacích typů Albatros. Letoun byl také
považován za vhodný pro útoky na nepřátelské pozorovací balony. Stroji Pfalz D.IIIa bylo
částečně nebo zcela vyzbrojeno mnoho německých stíhacích jednotek a to i elitních,
například Jagdstaffel 4 a Jagdstaffel 10 a létalo na nich také nemálo známých i méně
známých stíhacích es jako byli Rudolf Berthold, Rudolf Stark, Hans Böning a jiní.
Výroba typu Pfalz D.IIIa skončila v květnu roku 1918 a podle rekonstruovaného
seznamu sériových čísel bylo vyrobeno 750 až 775 těchto letounů. Určitý počet strojů
poslední série byl dodán do Turecka.
Letouny Pfalz D.IIIa byly od svého vzniku rozsáhle používány bojově na frontě i v zázemí
k výcviku a jejich celkový význam pro německé stíhací letectvo byl značný.
Zbarvení letounů Pfalz D.III/D.IIIa
Téměř všechny letouny Pfalz D.III dostávaly v továrně nátěr šedostříbrnou barvou, označenou jako
Silbergrau, na všechny plochy, včetně plechů kapotáže, vzpěr apod. Šedostříbrný nátěr byl pro
letouny Pfalz D.III typický a je dost pravděpodobné, že byl převzat od Francouzů (přesněji řečeno
jeho idea) na základě zkoumání ukořistěných letounů Nieuport.
Z fotografií vyplývá, že určitý, podle všeho malý, počet Pfalzů D.III byl už továrně opatřen skutečnou
kamufláží, tvořenou na horních a bočních plochách nepravidelnými poli pravděpodobně dvou
barev. O těchto barvách se předpokládá, že šlo o zelenou a fialovou. Spodní plochy pak byly světle
modré nebo, což je možná pravděpodobnější, byly po ne chány v barvě Silbergrau.
Většina Pfalzů D.IIIa opouštěla továrnu s nátěrem v barvě Silbergrau na všech plochách, případně
byly plátnem potažené plochy opatřeny potahem plátnem s předtištěnou lozengovou kamufláží. Je
ovšem možné, že některé z letounů s potahem nosných ploch a kormidel lozengovým plátnem
měly spodní strany křídel a výškového kormidla opatřeny nátěrem ve světle modré barvě nebo
v barvě Silbergrau. Letouny Pfalz D.III a určitý počet D.IIIa byly v továrně opatřeny znaky v podobě
železných křížů bez bílého lemu, aplikovaných v osmi pozicích (shora na horních křídlech se
vyskytovaly kříže dvojí velikosti).
Později byly používány tzv. trámové kříže s bílým rohovým lemem, rovněž v osmi pozicích. U bo -
jo vých a výcvikových jednotek se od března 1918 na Pfalzech D.III i D.IIIa vyskytovala celá plejáda
rozličných forem trámových křížů (jako ostatně i na dalších typech německých letounů té doby),
někdy i v kombinaci s dřívějšími železnými kříži, což byl důsledek špatně formulovaných,
nejednoznačných a také špatně pochopených rozkazů, týkajících se změn výsostného označení.
Pokud jde obecně o zbarvení Pfalzů D.III a D.IIIa, je třeba brát v úvahu také množství různých
anomálií. Tovární zbarvení letounů bývalo obvykle u jednotek rovněž doplněno o marking jednotky či pilota (nebo o obojí), což často podstatně změnilo vzhled letounů.
Základní technické údaje
rozpětí
- horní křídlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9,40 m
- dolní křídlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8,15
Celková plocha křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22,14 m2
Max. rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .164 km/h
Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6,95 m
Výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .2,68 m